Já si myslím, že každé dítě nebo člověk potřebuje motivaci k něčemu, aby mohl být dokonalý a zlepšovat se. Já jsem bohužel dopadla tak, že mě bohužel absolutně nikdo nemotivoval a ani mě v ničem nepodporoval. Já jako malé dítě jsem velmi chtěla hrát tenis. Jenomže mí rodiče stále říkali, že je to zbytečné, že na to nemám a že na to nemají ani peníze. Já vím, že to bylo docela drahé, ale opravdu mě hodně mrzelo, že mě rodiče v tomto nepodporovali. A když jsem potom později chtěla mít kartičku do knihovny, protože mě bavilo vzdělávání se a četba, tak mi rodiče ale asi až po měsíci přemlouvání kartičku do knihovny pořídili.

Pamatuji se, že v té době stála kartička do knihovny padesát pět korun. A bohužel mí rodiče ale neměli moc peněz a neoplývali žádným bohatstvím, takže i padesát pět korun pro ně prý bylo hodně. A nevím, jestli to dříve byla pravda, ale když se koukám zpětně, tak vím, že moji rodiče dost peněz opravdu neměli. Takže taky jsem se logicky nemohla dopřát nějaké kvalitní a lepší vzdělání, i když jsem po něm toužila. Vysoké vzdělání, tedy vysokou školu, jsem si udělala až při práci. Pracovala jsem jako barmanka v baru a restauraci, takže jsem si taky potom mohla dovolit nějakou lepší vysokou školu.

Sice mi moc nezbývalo peněz na soukromé věci, jako třeba na nějaké večírky s kamarádkami, ale vůbec toho nelituji. A jsem ráda, že jsem si za vlastní peníze dokázala udělat vysokou školu, takže jsem na sebe pyšná. Myslím si, že i moji rodiče jsou na mě pyšní, protože si mě nemohou vůbec vynachválit a jsou na mě hrdí, že jsem si dokázala zařídit život takový, jaký jak jsem si ho přála. A co vy? Taky jste se svým životem dostatečně spokojení nebo by to u vás mohlo být taky lepší? Já ještě toužím po nějakém jazykovém kurzu, vzdělávat se chci stále, protože mě to dost baví.