Krakonošova zahrádka nemusí být jen nesplnitelným snem. Stačí kousek místa před domem a můžeme si vytvořit krásnou skalku. Skalničky jsou velice vděčné rostlinky. Stačí jim škvírka mezi kameny a budou se cítit jako doma. Má to ale jeden háček – ta škvírka musí být tak akorát.
·        První věc, kterou by měl začínající skalničkář udělat je to, že si nastuduje nějakou odbornou literaturu.
·        Pokud je v jeho městě nějaké sdružení, které se pěstováním skalniček zabývá, má napůl vyhráno.Jistě mu jeho členové rádi poradí a v začátcích i pomohou.

Každá skalnička chce své

Místo, na kterém si skalku vybudujeme, musí splňovat dva předpoklady.
1.     Musí být na místě, které nám bude vyhovovat. Nesmí být moc schovaná. Chceme se přeci kochat její krásou co nejvíce.
2.     Musí být na místě, které bude maximálně vyhovovat rostlinkám. Pokud by skalničky živořily, asi by moc parády neudělaly.

Jestliže se rozhodneme pro pravé horské rostliny, bude dobré, když je umístíme na svahu. Při vydatnějších deštích by zůstávaly dlouho ve vlhku – to by jim nesvědčilo. Rozhodně jim musejí dělat společnost kameny. I tento důvod je ryze praktický. Nedokáží totiž odolávat plevelu, a tak by jím byly utiskovány. Ze svého přirozeného prostředí jsou zvyklé na dostatek sluníčka. Nesmějí být ale na celodenní výhni. Chce to spíše pohyblivý stín. Některé z nich jsou ale zvyklé spíše na chlad a stín, protože rostou na severních svazích.

Skalka v korytě

Kam tedy skalku umístit? Jestliže máte na zahradě nějaký větší balvan nebo dokonce skalisko, je rozhodnuto. Skalní útvar můžeme trochu více poodkrýt a pak už jen dotvářet. Co ale dělat, když místa na zahradě je tak málo, anebo dokonce žádnou zahradu nemáme? Vyřešit to „šalamounsky“. Pořídíme si koryto (nejlépe kamenné) a skalku prostě zbudujeme v něm. I na malém prostoru se dají dělat zázraky, které nám budou ostatní obdivně obhlížet.